První tréninkový týden je za mnou. Mám pořád hlad, honí mě mlsná. Tělo si zvyká na zátěž. Na pár dnů jsem vyrazil do Andorry a trénoval se skvělými parťáky, mimo jiné s Ondrou Cinkem, naším elitním bikerem. Střídal jsem silničku, bike, posilovnu a dlouhé pěší túry.
Překvapilo mě, jak rychle si tělo odvykne na zátěž. Stejně jako každý rok se začátkem listopadu vracím po období volna zpátky do tréninkového režimu. Po měsíci (téměř) nicnedělání organismu vždy chvíli trvá, než si na zatížení opět navykne. Ale, že to bude obdobné i letos, po desetidenní pauze? To jsem tedy nečekal.
Výbušnost a posilovna
První tréninkový den jsem zahájil v posilovně. Přístup k silovému tréninku jsem letos úplně změnil. Místo zvedání stokilových činek se zaměřuji na dynamické prvky olympijského vzpírání s mnohem menší zátěží. Právě moje výbušnost během zranění utrpěla nejvíce a v tuhle chvíli je to pro mě priorita.
Na bike s Ondrou Cinkem
Odpoledne v pondělí jsem vyrazil na kolo s Ondrou Cinkem, jedním z našich nejlepších bikerů, medailistou z mistrovství světa i Evropy. Už dlouho jsem se těšil na to, až s ním vyrazím do terénu. Na bikách jsem se závoděním začínal a stále jsou pro mě srdcovka. Během sezony toho na mém celoodpruženém Epicu moc nenajezdím, ale během zimní přípravy si ho pořádně užívám. Ondra mi ukázal plno nových single-tracků a poradil mi, jak vylepšit techniku. Ačkoliv jsme spolu jezdili jen dvě hodiny, měl jsem toho opravdu dost. Dorazil jsem domů, dal si proteinový shake a na chvilku si zdřímnul. Probudil jsem se hlady.
Jídlo, jídlo, jídlo
Během volna jsem toho moc nenajedl. Tělo se prakticky okamžitě přepnulo do odpočinkového režimu a já úplně ztratil apetit. Dokonce jsem si vyzkoušel i třídenní půst a dopřál tak odpočinek nejen svalům, ale i trávicímu ústrojí. Ani to nebylo tak složité. O to intenzivněji se však hlad dostavil nyní.
Následující dny jsem jedl prakticky nonstop. Zprvu jsem byl trochu mrzutý z toho, že se mi nedaří jíst zdravě a nepřejídat se. Rychle jsem si však uvědomil, že mnohem horší než prohřešky v jídelníčku je následný pocit viny. Během krátkého volna jsem nepřibral, tak si teď mohu dovolit trochu hřešit. Naopak, je to vlastně žádoucí. Kilo nebo dvě navíc přes zimu přijdou vhod. Jen si člověk musí dát pozor, aby to nebylo více.
Zvolnění
První trénink po pauze byl pro tělo solidním šokem. Desetidenní pauza se projevila v mnohem větší míře, než jsem čekal. Další tréninky jsem tak raději pojal opravdu lehce. Vlastně mi ani nic jiného nezbývalo, cítil jsem se opravdu unavený. Vyrazil jsem na pěší túru a místo vzpírání zařadil jógu. Na kolo jsem si jako dalšího sparingpartnera zvolil nejmladšího, patnáctiletého bratra. Vyrazili jsme na šedesáti kilometrovou projížďku do mé oblíbené pekárny. Asi by se to ani nedalo nazvat tréninkem.
Hory v Andoře a super parťáci
V druhé polovině týdne jsem se přesunul do Andorry. Tělo už si na zátěž pomalu začalo zvykat. Po ránu jsem sice potřeboval alespoň dvě espressa a notnou chvíli přemlouvání, než jsem vyrazil na trénink, ale odpoledne jsem se již necítil tak zničený. I můj jídelníček se pomalu vracel do rozumných mezí.
Pokračoval jsem v obdobných tréninkových aktivitách. Posilovna, túry, jóga. Koncem týdne jsem opět vyrazil na trénink do terénu. Původně jsem si myslel, že pojedeme jen ve třech, s týmovým kolegou Enricem Masem a Carlosem Veronou. Nakonec se však sešla velká skupina, ve které byl i vítěz devíti etap na Vueltě Joaqim Rodriguez a jeden z mých dětských vzorů a legenda horských kol Joan Antonio Hermida. Ještě bych někde na půdě našel jeho plakát. Zažít s ním trénink na biku byl pro mě úžasný zážitek. A na to, že je už dva roky v “důchodu”, je v neskutečné formě.
Mám tedy za sebou takový rozehřívací týden. V dalších dnech budu pokračovat v obdobném duchu. Začnu pomaličku přidávat na objemu i intenzitě tréninkových jednotek a budu se snažit dostat můj apetit zpět pod kontrolu. Mám sice ještě solidní rezervu, ale nechci si ji celou vyplýtvat hned. Rád bych si něco nechal na Vánoce, pro cukroví od maminky mám opravdu slabost.
Víkend v Praze
Na víkend se vracím do Prahy. V sobotu mě čeká workshop o mentální přípravě s Radimem Valigurou a večer bych se pak rád podíval do Motola na dráhové mistrovství republiky. Program začíná ve 4 hodiny, já tam dorazím po šesté. Doufám, že se na oválu uvidíme. V neděli plánuji delší trénink na kole, snad bude přát počasí. A v pondělí zase zpátky do Pyrenejí.