Hlava a tělo, jeden celek

Aktualizace: 21. lis 2018

Z uplynulého týdne jsem vyždímal naprosté maximum. Hodně jsem se věnoval mentální přípravě. Stačí dodržovat několik jednoduchých postupů a dělá to divy. Absolvoval jsem na tohle téma skvělý seminář v Praze. Jinak dohromady 21 hodin zátěže, převážně v Andoře. Na týden v listopadu víc než dost.




Zpátky v režimu

Oproti minulému týdnu už bylo vstávání o poznání jednodušší. Většinou jsem ani nepotřeboval budík a okolo sedmé hodiny byl vzhůru. V Andoře je tou dobou ještě tma. Prvních deset až patnáct minut po probuzení se vždy snažím trávit dechovým cvičením nebo meditací. Pak si uvařím kávu a vyrazím do posilovny. Strávím tam necelou hodinku. Chvíli se rozcvičím a pak pokračuji cvičením zaměřeným na výbušnost. Vyhovuje mi cvičit s prázdným žaludkem, můžu se do toho pustit hned po ránu, kdy mám dostatek energie a nejlépe se tak stimuluje propojení mezi mozkem a svaly.


Snídám většinou v některé z místních kaváren. Mojí oblíbenou volbou je bocadillo con jamón, bagetka se šunkou, olivovým olejem a rozmačkanými rajčaty. K tomu si často dám i kousek mrkvového koláče. Já vím, existují i zdravější alternativy, ale vzhledem k tomu, že teď není sezona a dost trénuju, tak si to mohu dovolit. Zdravější jídla pak zařazuji hlavně na večer, kdy nepotřebuji rychle trávit.


Perfektní tréninky

V pondělí jsem hned po posilce vyrazil na horské kolo. Tentokrát jen s jedním parťákem. Guy pracuje jako hasič, ale ve volném čase závodí na světových pohárech na bikách. Má skvělou výkonnost a výbornou techniku. A hlavně, zná ty nejlepší traily v okolí. Tři hodiny s ním utekly jako nic. V úterý jsem vyrazil na pěší túru na Pic de Casamanya, zasněžený vrcholek tyčící se do výšky 2 750m nad mořem. Výhledy na okolní kopce a údolí byly opravdu dech beroucí.


Třídenní blok jsem zakončil silničním tréninkem s Kanaďanem Mikem Woodsem. Mike měl skvělý závěr sezony, vyhrál etapu na Vueltě a z mistrovství světa si přivezl bronzovou medaili. Trénuji s ním moc rád, vždycky je pozitivně naladěný, máme si co říct a nikdy se mi nestalo, že bych s ním objel kratší trénink, než bylo v plánu. Naopak, musím si dát pozor, abych to moc nepřehnal. Místo tří hodin nám to dalo čtyři a půl.


Pic de Casamanya 2750m

Air Force One – kancelář ve vzduchu

Během volného dne jsem se přesunul do Prahy. Z autobusu a letadla jsem si udělal kancelář a doháněl resty. Napsal maily, odpověděl na zprávy a naplánoval si další dny. Chvíli jsem si také četl a koukal z okénka letadla. Sledovat moře, Alpy nebo západ slunce mě asi nikdy neomrzí.


Plánování po minutách

Čas v Praze jsem se snažil využít na 100 %. Vše jsem pečlivě plánoval dopředu. Posilovna s trenérem Michalem Kollertem, výměna horského kola za nový model, fyzioterapie s Pavlem Bryndou. Večeře s rodinou, sledování dráhových závodů a samozřejmě trénink. Měl jsem to naplánované prakticky po minutách. Byl jsem příjemně překvapený, že to vše nakonec hezky vyšlo.


Mentální příprava

V sobotu jsem se účastnil semináře vedeného Radimem Valigurou zaměřeného na mentální odolnost. Většinu informací jsem ze semináře jsem už znal. Ale opakování je matka moudrosti. S odstupem času se na to také člověk dívá jinýma očima. Krásně jsem uvědomil, jakých chyb se dopouštím a na které věci úplně zapomínám. Navíc se sešla skvělá skupina pětadvaceti sportovců a trenérů. Vedli jsme spolu zajímavou diskuzi a vyměnili si své praktické zkušenosti.


Mentální odolnost bych popsal jako schopnost reagovat na situace a nenechat se jimi rozhodit. Rozhodující je si včas uvědomit, že člověk ztratil optimální nastavení mysli a umět s tím efektivně pracovat. Důležitým poznatkem pro mě bylo, že pozornost se nedá udržet. Dá se jen znovu získat. Líbí se mi přirovnání k letadlu. Víte, kolik času letí po optimální trase? Téměř žádný, neustále se od ní odchyluje a musí svůj kurz upravovat.


Rozdýchat se a uklidnit mysl

Pravidelně používám několik různých technik. Každé ráno se snažím začít dechovým cvičením. Tři série 30 rychlých nádechů a následné zadržení dechu. Krásně to mysl uklidní a zároveň by to mělo pozitivně působit na imunitní systém. Tuto techniku jsem převzal od Holanďana Wima Hofa. Během zadržování dechu pak zapojím prvky mindfullness meditace (soustředěného uvědomování). Zaměřuji pozornost na různé části těla a uvolňuji místa, kde jsem v napětí. Poté si několik minut vizualizuji nejdůležitější okamžiky dne. Co mě čeká, jaký je hlavní cíl tréninku, jaké nepříjemnosti mě mohou potkat nebo jak chci využít volný čas. Během dne si pak v duchu často pokládám otázku: Jak se cítím? Následuje porovnání s tím, jak bych se v danou chvíli cítit chtěl. A do třetice ta nejdůležitější: Co jsem pro to ochotný udělat? Pomáhá mi to vědomě prožívat větší část dne a zkracovat dobu, kdy jen bezmyšlenkovitě reaguji na události. Nefunguje to stoprocentně, ale zpravidla se mi daří šest ze sedmi dní držet si pozitivní náladu.


Teď ne, přijď po závodech.

Hlavní techniky, které pak používám během samotných závodů, jsou dvě. Jedna by se dala nazvat rozhovorem sám se s sebou. Jde o zvládnutí neustálého vnitřního dialogu. Jeden vnitřní hlas mě žene kupředu, ale ten druhý mi neustále našeptává, abych si ulevil, že to moc bolí. Musíte tenhle hlas odbýt. Osvědčilo se mi říct „mu“: Přijď po závodě, teď na to není vhodná chvíle, pak si tě vyslechnu. Když to nefunguje, snažím se ho uplatit. Slíbím „mu“ třeba něco dobrého na zub. Není to tedy o tom ten hlas umlčet. Je třeba s ním pracovat a věnovat se mu v době, kdy je k tomu prostor. Druhou technikou je pak dělení závodu do krátkých úseků. Zaměřím pozornost jen na několik následujících vteřin. Například do další zatáčky nebo k příštímu patníku. Chce to trochu cviku, ale dá se takto klamat mysl i během půl hodinového stoupání. Pomáhá mi to vymáčknout ze sebe úplné maximum. Obě techniky mě naučil Marian Jelínek, nárazově s tím pracuji již několik let.


V devět vypínám telefon

Mojí velkou výzvou je spánek. Zejména před velkými závody jsem se často hodiny převaloval, než jsem dokázal zabrat. Hodně mi v tomto ohledu pomohla pravidelná meditace, a hlavně snížení důležitosti. Vědomí toho, že jsem schopný podat skvělý výkon nezávisle na tom, zda jsem spal šest nebo osm hodin, mi usínání značně usnadňuje. Většinou funguje nepřímá úměra. Čím méně na spánek myslím, tím hlouběji spím a rychleji usínám. K tomu nesmím zapomenout na spánkovou hygienu. Dodržování několika základních pravidel dokáže divy. Kafe jen dopoledne, po deváté nepoužívat elektroniku, správná teplota v pokoji, lehká večeře. Poslední minuty před spánkem pak uklidnit mysl krátkou meditací. Nebo krátkou četbou.


Klid na trénink

Neděle už byla o poznání klidnější. Počasí bylo mrazivé, ale nádherné. Během čtyřhodinového tréninku jsem pořádně otestoval nového bika. Jezdí famózně! Během pondělka se přesouvám zpět do Andory. Následující týden bude o poznání méně nabitý. Nebudu muset plánovat aktivity po minutách a hlava si tak bude moct trochu odpočinout. Těším se na to, že budu mít dostatek času se přes den pořádně potrápit na tréninku a večer si zas dopřát odpočinek v sauně nebo na masáži.

1,264 zobrazení
 

© 2018 Petr Vakoč.         cycling@seginternational.com

  • Grey Instagram Icon
  • Grey Facebook Icon
  • Grey Twitter Icon
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now